Rub a líc Erdogana

S tureckým prezidentem Erdoganem je to jako na houpačce. Když před časem nechal sestřelit ruskou stíhačku,to bylo panečku radosti na Starém bělidle… 

Pravda, to  nadšení už ale poněkud vyprchalo. Tolik  vychvalovaný,  Erdogan  se  vlivem těch ovací   jaksi uvolnil,  rozpovídal  a názorně  teď předvádí světu o jak nebezpečného, zaslepeného magora  vlastně jde.

Pokud  kdokoliv  veřejně obviní  dnešní Německo a Nizozemsko  z nacismu a fašismu, mělo  by  u takových vyšinutých   jedinců neprodleně následovat psychiatrické vyšetření.

To však je  jen ta pověstná  třešínka na dortu – poslední kapka. Turecký prezident totiž stejně  nesmyslně  blábolí a jedná   i při jiných příležitostech , která ale světovou veřejnost až tolik  nevzrušují…

Jistě, Erdogan by nebyl úplně   prvním politikem, který se ve funkci zbláznil.

V tomhle  případě je to však o to horší,  že Erdogan  se stal   diktátorem  v relativně  významné  zemi, ale  především -  to jeho potencionální šílenství  sdílí miliony nacionálně smyšlejících  Turků a to nejenom ve vlastní zemi. 

Mnohé západní státy, po dlouhých letech,  tak  teď konečně   poznávají  také  rub své velkorysé imigrační politiky  otevřené náruče… 

P.S.

Cestuju, na shledanou v neděli.