Roztančené davy gayů a lesbiček...

Tak převážně právě  těmito slovy začínají články a komentáře drtivé většiny publicistů sympatizujících s tím pražským pochodem čtyřprocentních…

Z toho co jsem viděl, soudím, že tady přání bylo takovým otcem myšlenky. Ano, zahlédl jsem pár alegorických vozů, ano, muzika hrála břinkala, ale k těm roztančeným davům - to tedy mělo asi stejně tak daleko, jako kdysi při těch slavných prvomájových průvodech, nad kterými se zase tolik rozplývali snad úplně jiní novináři…

Ani záštita, či  účast některých politických špiček, politiků, kteří si nenechali ujít příležitost demonstrovat svou oslňující lidskou toleranci, nezvýšila návštěvnost zmíněného  podniku. Čekalo  se sedm  - nakonec to snad skončilo u pěti tisíců účastníků. Nepomohl tedy  dokonce ani hradní pan Hájek, kterého si iniciátoři  tolik chválili, že tu  jejich akci tak pěkně zpopularizoval. Jak vidno, zase přeháněli  - až tak horké to nebylo…

Poněkud zklamaní pořadatelé si následně stěžují. Nestačí jim, že se situace výrazně zlepšila - že mizí excesy - momentálně  vadí, že je prý veřejnost je k té čtyřprocentní komunitě příliš vlažná - zřejmě málo teplá…

Nevím, ale nějak pochybuju, že se  ten, docela vyhovující,  stav tolerantního nezájmu může ještě  nějak pozitivně změnit pořádáním  obscéních pochodů, či protestních demonstrací. A také mě napadá -  proč oslavovat zrovna tyhle  slepé uličky…