V sobotním rozhovoru LN se Václav Havel, mimo jiné, svěřil se svými depresivními pocity, které snad nejvýstižněji vyjadřuje ta jeho spíše řečnická otázka týkající se Listopadu 89 - Nedělali jsme to všechno snad zbytečně ?
Takové zamyšlení u příležitosti výročí 17. listopadu je určitě namístě. S tou naší, nechť Havel promine - z nebe spadlou - demokracií a svobodou se skutečně nenakládá nejlépe. Ten nově získaný prostor, z větší části, opravdu nenaplnily všechny ty ušlechtilé, krásné ideály - slušnost, poctivost, solidárnost, ale spíše „hodnoty" s opačným znaménkem, jimž vévodí především sobeckost a malost.
Možná to tak nějak přirozeně plyne z lidské podstaty, ale vyloučit také nelze, že se na tom nepříliš potěšujícím stavu podstatnou měrou podepsali také ti, kteří byli hybnou silou polistopadových změn. V první řadě, právě exprezident Havel by se měl určitě zamyslet nad tím , proč ta jeho pověstná Láska a Pravda, dnes vyvolává spíše posměch a ironické poznámky, ostatně jako i jiné ideály. Pochybuji, že se to dá připsat jen a jen na vrub obecné poťouchlosti. Lamentace jsou tady namístě, snad i to znechucení, ale což takhle ještě trochu toho zamyšlení nad vlastní osobní odpovědností ?
Bylo by však příliš jednoduché a pohodlné ten jistý krach listopadových idejí, hodit jenom na pár jednotlivců. Patrně to bude mnohem složitější. Už hodně dávno, ještě v dobách reálného socialismu jsem kdesi četl úvahu, že přes všechny ty vesměs hospodské řeči, ironii a despekt, většině společnosti tenhle režim vlastně náramně vyhovuje, neboť umožňuje, téměř každému, cítit se jako spoutaný pták - král nebes, kterého zlí komunisti uvrhli do klece a znemožnili mu majestátně brázdit oblohu.
Ano, komunisti měli opravdu v popisu práce to svazování křídel. Teď, když žijeme ve svobodě, okovy a klece zmizely, se, bohužel, potvrzuje to staré podezření - že si komunisti moc nevybírali, že krom těch vcelku výjimečných orlů, poutali nesrovnatelně více těch docela obyčejných slepic, které dnes - sic svobodné, ale stejně jako kdysi, zase jen tak pobíhají po dvorku a zmateně kdákají ...
Pane Havle, nepropadejte panice, alespoň pro tohle poznání, nebyl ten Listopad zase tak úplně zbytečný, alespoň víme, na čem jsme !
