Romská otázka?

Alespoň v jednom  ohledu připomíná to naše soužití s Romy mizerné manželství. Jeden z partnerů imrvére  vyhrožuje, že si sbalí své saky-paky a  odjede  k mamince - tedy do Kanady...

V tomto nerovném  svazku jsou zjevně nespokojeny obě strany. Většina Romů žije v upřímném  přesvědčení, že jsou v České republice bezohledně diskriminováni, hovoří o vzrůstajícím rasismu, fašismu a značná  část většinové společnosti zase nechce mít s romskou  komunitou, které  vyčítá příživnický styl života, nic společného.

Takové  spory není jednoduché  soudcovat. Asi nikdo nemůže vážně popírat, že většina společnosti  opravdu odmítá bydlet s Rómy, případně  je zaměstnávat. To je neoddiskutovatelné! Pro pochopení jsou však důležité   motivy  takových převažujících postojů.  Opravdu tady  jde výhradně jenom  o tu xenofobii, nízké  projevy rasismu, nebo to snad  nějak  souvisí s dlouholetými  špatnými zkušenostmi?!  Bylo dřív vejce, nebo slepice?!

Kanada, která už dost dlouho, pokrytecky hrála roli té hodné, vše chápající  maminky s  vždy otevřenou náručí, postupně   ztrácela trpělivost, už prostě nedokáže zvládat problémy o které si léta koleduje. (Pro lepší  pochopení vřele doporučuji zhlédnout vynikající, mnoha cenami ověnčený  film  Invaze Barbarů). V nelichotivé společnosti Rumunů a Bulharů jsme tedy  v rámci EU znovu podrobeni vízové povinnosti. Takže zřejmě  nezbývá , než si tuhle horkou kaši napříště zase  spořádat  doma.

Existují snad jen dvě  řešení. To první už důvěrně známe. Prostřednictvím nejrůznějších  kašpárků, mimoňů  si   štědrými, nemotivujícími  státním příspěvky kupovat jakési příměří, utvrzovat romskou komunitu o jejich mučednictví, posilovat  jejich ukřivděnost -  přesvědčení, že trpí jen a jen  v důsledků netolerantnosti a rasismu většinové společnosti.

Tím druhým, poněkud dramatickým  řešením, je vyložit karty na stůl. Přestat už "korektně" utajovat  statistiky o romské kriminalitě, procentech skutečně pracujících Romů. Odložit  pokryteckou masku a konečně si  vše otevřeně  vyříkat, na faktech si dokázat  kdo na tom nepovedem soužití vlastně profituje a kdo  opravdu tratí. Čím dříve, tím lépe!

Romové do této společnosti patří a ať už se nám, nebo jim, to líbí nebo ne, nic se na tom nedá změnit a ještě dlouho jim bude třeba pomáhat. Tohle babrání se v minulosti, statistikách, faktech, není nic příjemného a samo o sobě nic neřeší. Pravda někdy hodně bolí, ale, na rozdíl od všech těch milosrdných lží, může  představovat počátek cesty k nápravě. Dlouhé, přetěžké, ale jediné reálné...

Ať mi nikdo netvrdí, že ti Romové jsou tak špatní, že ani trochu netouží po pravdě, nebo spravedlnosti,že nejsou schopni pochopit, že dobré soužití nemůže fungovat, když jeden jen věčně bere a druhý musí pořád jen dávat...