Ze všech 27 zemí Evropské unie, pouze v jediném Irsku se uskutečnilo lidové referendum o přijetí Lisabonské smlouvy, tedy neobyčejně důležité smlouvy o nových pravidlech fungování rozšířené EU.
Zcela bez ohledu na konečný výsledek toho irského hlasování, stojí zato, trochu se zabývat tím často idealizovaným a současně i zatracovaným demokratickým institutem zvaným referendem.
To, že se drtivá většina zemí EU, nepochybně poučena neblahou zkušenosti se schvalováním Evropské ústavy, jako čert kříži tentokrát vyhnula lidovému referendu o Lisabonské smlouvě, má svou nespornou vypovídací hodnotu. Zmíněné vlády zjevně svým občanům, nevěří že by se v této, tak významné záležitosti dokázali rozhodnout správně.
Po této dramatické zkušenosti, jakou dozajista zatracení referenda představuje - bych teď očekával, že tenhle názor bude jasně, srozumitelně a jaksi i formálně paušalizován. Něco ve stylu úředního sdělení EU, že lidové referendum je nespolehlivým, neosvědčeným prvkem demokratického rozhodování v zemích Evropské unie.
Ani v České republice nejsou zkušenosti s lidovým referendem zrovna nejlepší. Referendum je u nás vůbec nejčastěji prosazováno těmi, kteří neuspěli, nebo nemají šanci uspět se svými návrhy v zastupitelských sborech, zejména pak v Parlamentu. Z tohoto úhlu pohledu lze na lidové referendum hledět jako na produkt víceméně účelový - něco jako z nouze ctnost.
To vše, shrnuji jenom tak pro pořádek - jako memento, aby, po čase, až se to zase jednou bude hodit do krámu,s tímhle tak neosvědčeným referendem opět někdo účelově nevyrukoval a znovu nezačal kalit vodu...
