Jsem přecitlivělej, když tak někdy poslouchám ty nejrůznější zpovědi mnohých exkomunistů, zvláště pak těch, kterým otrnulo a znovu se derou na čelo toho tentokrát demokratického peletonu, občas mi z nich bývá blivno…
A to už přitom povětšinou přestali s tou přiblblou písničkou, že vlastně jen chtěli komunistický režim rafinovaně rozvracet tak nějak zevnitř… : - )
Vesměs se „ocišťují“ tím , že by v opačném případě tratili - přišli o ty bonusy spojené s kolaborací. To dá rozum, to každej soudnej člověk přece musí pochopit!
Musím kajícně přiznat, že ačkoliv se tenkrát komunismus všude kolem hroutil jako domeček z karet, tak ani těsně před Listopadem, jsem nedoufal, nedokázal si představit, že to praskne i také u nás.
Utěšuje mě, že z dnešního pohledu tenhle iracionální pocit, tehdy sdílelo i mnoho významnějších, chytřejších lidí..
Možná jsme byli blbí, ale tahle nedovtipnost - fatální absence optimismu, má ale rovněž i svou světlou stránku.
Dokazuje, že na rozdíl od těch chytrých, prodejných vyčůránků, tady byli i lidé, kteří se proti komunismu stavěli z principu, aniž by věřili že se na vlastní kůži dožijí vítězství, natož pak nějakých prebend.
Milé děti , tak až takhle hloupí a nepraktičtí mnozí z těch, tehdy ještě autentických antikomunistů, byli!
