Raději blbem, nežli...

Jsem   přecitlivělej, když tak někdy poslouchám ty nejrůznější  zpovědi mnohých  exkomunistů, zvláště pak těch, kterým  otrnulo a  znovu se derou na čelo toho   tentokrát  demokratického  peletonu, občas  mi z nich  bývá blivno…

A to už přitom povětšinou  přestali  s tou  přiblblou písničkou, že vlastně  jen  chtěli  komunistický režim rafinovaně  rozvracet tak nějak    zevnitř… : - )

Vesměs  se „ocišťují“ tím , že  by v opačném případě  tratili -  přišli o ty bonusy spojené s  kolaborací. To dá  rozum, to  každej  soudnej člověk  přece musí pochopit!

Musím  kajícně přiznat, že ačkoliv se tenkrát  komunismus  všude kolem hroutil jako domeček z karet, tak  ani těsně  před Listopadem, jsem nedoufal, nedokázal si představit,  že to  praskne i také u nás.

Utěšuje  mě,  že z dnešního pohledu tenhle  iracionální pocit, tehdy sdílelo i mnoho významnějších, chytřejších lidí..

Možná  jsme  byli  blbí, ale tahle nedovtipnost -  fatální absence optimismu, má  ale rovněž  i   svou světlou stránku.

Dokazuje, že na   rozdíl  od těch chytrých, prodejných   vyčůránků,  tady byli i lidé, kteří se proti komunismu  stavěli   z principu, aniž  by věřili  že se na vlastní kůži  dožijí   vítězství, natož pak  nějakých prebend.

Milé děti , tak  až takhle hloupí a  nepraktičtí  mnozí z těch, tehdy ještě autentických  antikomunistů,  byli!