A znovu se blíží výročí 21. srpna 68. V tuhle dobu obvykle také cítím potřebu něco osobního prohodit, jenže.... letos je už z toho hotová kampaň…
V Radiožurnálu, s kterým se budím, už tohle téma přežvykují dva měsíce a co je moc, je moc! Nejsem si úplně jistý, zda to stávající křecovité mediální úsilí souvísí opravdu jen s tím kulatým výročím, nebo ta nalejvárna spíše probíhá v rámci stupňující se protiruské kampaně.
V těch souvislostech jsem obvykle psával, že navzdory celoživotnímu antikomunismu, mě tenkrát přece jen sovětští soudruzi překvapili - v těch poststalinských časech jsem přece jen takovou totální - totalitní hloupost nečekal..
Čechoslováci v 68. sice neprojevili tolik statečnosti, jako kdysi Maďaři , ale v podstatě obstáli a mají svůj podíl na tehdejší definitivní kompromitaci komunismu.
Doba hanby nastala až po roce 69!
Člověk by se měl stydět jen za sebe, nikoliv za jiné, ale stejně nikdy nepochopím, že se tak krátce po nezapomenutelné smrti Jana Palacha, tak najednou rozjela vlna celonárodní kolaborace.
Takřka dva miliony spoluobčanů, členů brigád socialistické práce, si tehdy vyzvedávalo legitimace SČSP, statisíce uvědomělých a "chytrých" soudruhů - soudružek, zcela bez zábran, usilovalo o vstup do leninské komunistické strany Československa.
Mnozí z nich, nyní v nejvyšších státních funkcích, dodnes nepřestávají drze poučovat, kázat o morálce…
Naštěstí ale už žijeme v úplně jiných časech, ovšem zapomínat na hrdiny, stejně jako kolaboranty, se nikdy nevyplácí!
