Po Václavu Havlovi, je nyní na pořadu dne zase další slavné jubileum – 15 let od tak zvané televizní krize. …
Pokud tedy někdo považuje za krizi, že se tehdy pár dní občas nevysílalo, v televizním komplexu přespávalo několik známých firem a podařilo se zblbnout tolik spoluobčanů, pak prosím.
Jenže krize veřejnoprávní České televize započala už mnohem dříve, nežli před těmi patnácti lety a jak se každý může dennodenně přesvědčit, neskončila dodnes…
Tu dnešní situaci České televize a rozhlasu lze dost dobře přirovnat k poměrům panujících v československé kinematografii počátkem šedesátých letech minulého století, kdy se za peníze komunistického režimu točily značně protirežimní filmy…
Říkalo se tomu nová vlna a tyhle převážně české filmy, doma občas zakazované, režisérů: Formana, Němce, Passera, Juráčka, atd., atd., proslavily Československo po celém světě.
Ten drobný rozdíl spočívá snad jen v tom, že nyní česká veřejnoprávní média, za miliardy z koncesionářských poplatků, sice také točí a vysílají pořady, které jsou často proti zájmům nedobrovolných mecenášů, ale na rozdíl od vzpomínané nové filmové vlny, to nejsou žádná veledíla, České republice dobré jméno nedělají, spíše ji kompromitují…
Myslím, že si to uvědomuje stále více a více diváků a posluchačů.
Parlamentní volby jsou sice ještě v nedohlednu, ale relevantní politická strana, která do nich půjde s transparentním požadavkem na zrušení televizních a rozhlasových poplatků - na rozprášení toho nabotnalého veřejnoprávního molochu, bude mít nepochybně velkou šanci…
P.S.
Především v zájmu úspory času obligátních diskutérů, autor deklaruje, že si je plně vědom své obsese - umanutosti z českých veřejnoprávních médií, stejně jako bezpečně ví, že televize a rádio mají takové udělátko na vypínání a není mu to tudíž nezbytně nutné opětovně sdělovat...
