Prý, nikdy dvakrát nevstoupíš do stejné řeky…

Nehoním se za slávou, ale mám teď takovej pocit, že se mi ten průlom, bezděčně, podařil, že jsem v dubnu 2021 znovu nahlédl do minulém století – konkrétně do éry, eufemisticky označované za padesátá léta...  

Poděkování, bez přispění  těch  bojovných českých médií, bych to ale nejspíše nikdy  nedokázal!

Tedy, není to v obrazové a zvukové kvalitě hi -fi, občas se obraz vytrácí, ale to, jak  ve školce, za pomoci soudružek tet, zvedám ručičku proti intervenci amerických hrdlořezů v Koreji, se pořád ještě nesmázlo.

Stejně, jako ty nekončící hony na špiony a vlastizrádce. Nepřítel naslouchá!  Kdo nejde s námi, jde proti nám!

Moc tehdy nescházelo a část národa by se na ty imperialisty a jejich domácí přisluhovače, vrhla holýma rukama!

V dubnu 2021 jsou školky, naštěstí, z velké části zavřené, ale ta atmosféra padesátých let je i tak  nepřehlédnutelná!

V jednom ohledu je to ale ještě daleko, mnohem  horší. V těch děsivých časech adorace Sovětského svazu, nelítostných  bojů proti světovému  imperialismu, mnozí Češi mohli alespoň tajně vkládat své naděje do Ameriky.

Jenže, do koho vkládat naděje dnes?!