Proč to s komunisty neumíme?

Končící Fischerově vládě, bývá asi vůbec nejčastěji připisováno k dobru, že si dokázala poradit s těmi - přespříliš zjednodušeně řečeno - neonacisty.

Ano, to předchozí váhání, alibismus, neustále ustupování hordám násilníků působilo depresivně.

Teď už tedy v tom boji proti extremismu zbývá jen “maličkost”, přitvrdit také proti komunistům, zahnat je do kouta, kam po zásluze  patří…

Zatímco ti vzpomínají neonacisté se (naštěstí) v médiích objevují jen zcela výjimečně  a moderátoři do nich šijí hlava nehlava - komunisti jsou dokonce i v těch veřejnoprávních sdělovacích prostředcích jako doma, mudrují tady dennodenně.

Proč nejde zatnout tipec komunistům stejně důrazně jako  neonacistům je zřejmé. Až příliš mnoho z těch současných státních úředníků, politiků, novinářů, straší jejich komunistická minulost.

Snad nikdo od nich ani nemůže očekávat, že by si pod sebou začali řezat větev! Přinejmenším, by jim to bylo žinantntí, že soudruhu Fischere...