Proboha, co je na tom střílení tak zábavného?!

Mám sice spousty nedostatků, ale smysl pro humor mi tedy rozhodně nechybí. Proč se tedy taky  nesměju, když někteří autoři bagatelizují, dělají si šprťouchlata z toho demonstrativní útoku na prezidenta?

Ostatně i správci blogu iDnes, “vtipně”, s neobyčejnou invencí, článečky na toto téma zařadili do výběru pod takovým veselým titulkem - Prezident v ohrožení (kuličkami z plastu) či tak nějak připitoměle…
Už jsem v předchozích textech zmiňoval některé hnusárny, doslova paranoidní výkřiky, kterými jsou plné internetové diskuse, to, jak úžasně se nyní baví plebs…
Ale jsou tu i nejrůznější, téměř renomovaní komentátoři, autoři kteří se v podstatě od té společenské spodiny příliš neliší, jen ty jejich sprostoty jsou rafinovanější, opatřují je mašličkou…
Takovým typickým produktem je i komentář Martina Fendrycha z Týdne. Fendrych sice nemá koule, aby se z té střelby na nenáviděného prezidenta otevřeně radoval, bohužel, musí zachovat  jistou formu, dodat nějaké to ALE. Cosi ve stylu - ono se sice na prezidenta mířit nemá, ale, vždyť šlo přece jen o klukovinu s pistolkou… a teprve potom, přijít s těmi potměšilostmi.
“Obdivuju” Fendrycha a jemu na vlas podobné autory, jichž není málo, kteří si, dokonce i při takové příležitosti, dokážou vyřizovat své účty s Klausem.
Jaký je vlastně rozdíl mezi tím pomateným komunistou Pavlem Vondroušem, který to neudělal na “obědnávku“, varující, že se naše děti budou “mýt” hůř a publicisty typu Fendrycha, Šiklové, atd., atd.
Často nevím, možná jen v tom, že jsou silnější v gramatice!