Příkladné rozhodnutí Marka Bendy...

Nebývá to příliš často, abych pociťoval silné  nutkání smeknout před nějakým českým politikem…

Ale to vysvětlení proč  se bývalý  předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda  také nepustil do rvačky o přední místa pražské kandidátky, spokojil se s desátým místem, téměř bez šance na zvolení, mi přijde neobyčejně sympatické, působivé…

Marek Benda evidentně  není až tak úplně  odtržený od života. Ještě   vnímá, že je částí veřejnosti považován  za protekční, politické dítě uznávaného tatínka – disidenta,  od jinošských let   poslancující…

To, že pan Benda nyní tento osobní problém veřejně ventiluje, dává dobrovolně  všanc  svou politickou kariéru,  (bez aktivního přístupu voličů, kteří mu mohou nadělit  preferenční hlasy, vypadne z vysoké, výnosné politiky) mi imponuje. Přijde mi, že tak  dělá čest svému otci…

Marek Benda není ovšem  jediný. Vybavují se mi jména hned několika dalších  „dětských poslanců“, kteří bez životních zkušeností,  jakékoliv profesní praxe, zakotvili nadobro v Parlamentu…

Nechci ale tenhle  jistě sympatický  počin exposlance ODS přeceňovat. Je mi naprosto jasný, že kdyby se k podobnému velkorysému  gestu odhodlal třeba takový    Bohouš  -  další  politické bejby, bylo by to ještě  působivější, ale…