Před pár dny jsem tady zveřejnil několik nehezkých odstavečků týkajících se upovídaného ministra Babiše.
Rozhodně to nemíním odvolávat, ale přece jen - pro úplnost musím dodatečně připustit, že v Česku máme, bohužel, ještě nebezpečnější a odpudivější politiky.
Jenže, když člověk pořád kritizuje a nadává, pokud nechce být směšný, měl by současně nabízet také nějaké dobré příklady - alternativy.
Přes velkou snahu, mezi aktivními českými politiky nikoho takového nenacházím a tak nezbývá nežli se zklidnit a radikálně snížit nároky.
Možná také proto jsem k Miloši Zemanovi mnohem vstřícnější, než kdysi. Občas kroutím hlavou, ale v podstatě ho beru jako jednookého mezi slepými.
Tentokrát, mě zase mile překvapil, když se rozhodl oficiálně přijmout předsedu Svobodných a současně i kandidáta na úřad rakouského prezidenta Norberta Hofera, z čehož se pár spoluobčanů může zcvoknout.
Není vyloučeno, že tohle Zemanovo, v mnoha ohledech diskutabilní gesto, může Hoferovi, v nadcházejících volbách, opravdu pomoci.
Při vší komplikovanosti té situace, ale u mne přece jen převažuje radostný pocit, že když už tedy nikoliv český premiér, tak alespoň český prezident má gule.
Tahle jistá Zemanova nediplomatičnost je mi sympatická a blízká. Ostatně, také jsem nosíval domů dvojky z mravů.
P.S.
Dnes jsem zahlédl televizní reklamu na novou Zemanovu knihu Tahle země je naše uvedenou citátem: "Čeští novináři zřejmě předpokládají, že čtenáři a diváci jsou blbci!"
