Prezident jako osina...

Už na první pohled má světová  hospodářská recese a tak zvané globální oteplování, dost překvapivě,  jedno společné  -  většina z  navrhovaných  terapií,  může být pro svět mnohem   větší katastrofou, než jsou i ty nejčernější vize důsledků toho samotného  oteplování  a hospodářské  krize...   

Když k tomu přičteme ještě ty  dlouholeté  obavy z překotné integrace Evropy, už   asi lze  hovořit  o aktuálním  základním názorovém potenciálu Václava  Klause, který se dá také shrnout známým aforismem, že největší hrozbou lidstva jsou snaživí, aktivní   blbci...

Českému prezidentovi jsou často vyčítány nejrůznější nectnosti. Především  narcismus, provokatérství a  neukojitelná   ctižádost poutat na sebe pozornost -  být ve středu každého dění. Vůbec to nelze vyloučit, ostatně, u politiků i světových kalibrů to nejsou  zase tak zcela výjimečné tendence.

Problém Václava Klause však spočívá v tom, že si svá velká témata  vybírá neobyčejně rafinovaně,  inteligentně a tak,  zcela bez ohledu na  ty skutečné motivy, mu nelze upřít, že názory, kterými už roky vzbuzuje  takový neobyčejný zájem, chcete -li pohoršení, většinou mají cosi do sebe.

Václav Klaus je pro mne v mnohém záhada. Občas mu nerozumím, rozhodně se neodvážím  posuzovat jeho motivy, ale diskuse, které vyvolává, považuji i tak  za velice užitečné.

Nemíním však porušovat zažitou tradici, takže raději  také skončím nějakou  vyloženou  negací. Není to zase tak těžké, nabízí se jich celá řada, ale patrně tím vůbec největším hříchem Václava Klause je neoddiskutovatelný  fakt, že si dokáže udělat tolik nepřátel. Velice často  nenávistných, kterým ty osobní antipatie prokazatelně snižují intelektuální výkon, tedy, bez servítků - zatemňují mozek...

To je prostě neodpustitelné!