Přerostli jsme přírodě přes hlavu

Po všech těch desítkách let,  se mi  pořád ještě vybavují  nějaká ta  školní moudra a to jsem prosím  chodil do školy za Gottwalda a Stalina…. 

Třeba , jak je příroda důmyslná.  Když   jsou podmínky pro život mizerné,  tak se  prý zvěř přestane přirozeně rozmnožovat a stejně tak je tomu   i naopak.

Vzpomněl  jsem si na to nedávno, po jedné  hodně pesimistické   přednášce  o poměrech v Africe.  Dle řečníka se  zde  životní podmínky stále, až  fatálně zhoršují,  ale   lidská populace  tady přitom  údajně  nezadržitelně roste.

Pan profesor viděl budoucnost v černých barvách. Jen tak na okraj poznamenal, že pokud  se dnes někdo  hrozí – obává  stávající  migrační vlny, je to podle něj úsměvné.  Za pár let  prý budou do Evropy pochodovat stamiliony Afričanů…

Ale nechci panikařit,  strašit Afrikou, spíše mě zajímá to selhání přírody  – proč  ty   objektivně špatné  životní podmínky, přirozeně   nezastavily   růst lidské populace, ba právě naopak?

A netřeba zmiňovat výhradně   Afriku -  stačí se jen  rozhlédnout kolem. I z letmého pohledu je zřejmé, že  bohatší  rodiny žijící v nadbytku, mající  objektivně  vynikající  možnosti se o své potomky skvěle postarat, mají obvykle mnohem, mnohem  méně dětí, nežli ty sociálně slabé, živořící rodiny, které toho inteligencí, ani  materiálně, svým dětem často nemohou příliš nabídnout.

Vysvětluju si to tak, že  jsme  jaksi  přerostli přírodě přes hlavu, že  už na nás patrně nemá žádný páky. Přišli jsme o instinkty  -  logika je definitivně v čudu, což  takřka s jistotou, nemůže vést k ničemu dobrému!