Premiér Fischer ztrácí glanc, který ostatně nikdy neměl...

Jako většina spoluobčanů, také já netrpělivě čekám zjevení se nějakého zbrusu nového, charismatického politika, s kterým bych se dokázal i  bez skřípění zubů ztotožnit…

A nemuselo by jít zrovna o nějakého spasitele - svatého.To věčně kritizování, ironizovaní, rozhodně není nic povznášejícího, na co by člověk mohl být zrovna hrdý.

S jistým údivem jsem před časem zaznamenal, že mnozí  lidé si někoho takového už našli. Řeč je o současném premiérovi Janu Fischerovi. Takové štěstí mne nepotkalo!

Dokážu sice vyslyšet tu zřejmě upřímnou, veřejnou omluvu člověka, který si před dávnými lety zadal s totalitní mocí  - na oltář profesní kariéry ochotně  položil charakter, ale nerozumím tomu, když tací lidé potom neodolají puzení a znovu, zcela bez pokory, v sobě nacházejí kuráž, či drzost, opět se zaplétat do té neosvědčené politiky. Tak si pokání nepředstavuji!

Musím konstatovat, že Jan Fischer, bohužel, mé pochybnosti, navzdory té zřejmé  popularitě, nevyvrátil. Hned několikrát předvedl, že je člověk nepevný, jeho slova jsou v rozporu s činy a není to zdaleka jenom o těch benefitech…

Je to smutné, možná to zní tvrdě a nespravedlivě, ale v těchto souvislostech, navzdory všem těm krásným předsevzetím, obvykle stejně nakonec platí to známé - Starého psa novým kouskům nenaučíš!