Koncem minulého týdne byla publikována nehezká čísla o hospodaření Řecka. Překvapivý byl snad jen doprovodný komentář, v kterém se autor těm mizerným výsledkům podivoval…
Jen bůh vi proč, ho překvapovalo, že ty miliardové půjčky nepomáhají, že se řecká ekonomika pořád nalézá na hraně klinické smrti, že je stále více závislá na milodarech evropských institucí, které Řecko, z ryze politických důvodů, pořád ještě drží nad vodou, prodlužují agonii.
Když se před lety už nedal nadále tajit řecký ekonomický úpadek, všechny švindly vyšly najevo, většina realisticky uvažujících expertů tuhle katastrofu připsala na vrub zvrácenosti řecké politické scény.
V posledních cca patnácti letech, se relevantní řecké politické strany, zvláště pak před volbami bezhlavě předháněly v dárečcích pro voliče. Plnými hrstmi rozhazovala levice, ke které to už tak nějak historicky patří, ale v Řecku dokonce i pravice, ač všem bylo naprosto jasný, že rozdávat už není z čeho.
K téhle šílené politice pochopitelně přispěly i mocné řecké odbory přesvědčené, že k blahobytu se dá dojít vydíráním, stávkováním…
Omyl, za všechno se jednou musí zaplatit!
Tu nekončící řeckou ekonomickou tragédii vzpomínám jen proto, že se nedokážu ubránit pocitu, že jsme už nakročili podobnou cestu, že i české politické strany ztrácejí pud sebezáchovy - v zájmu pofiderního volebního vítězství slibují – rozdávají zcela v intencích řeckého receptu – po nás potopa!
