Prachy jsou krásná věc, ale...

Ani mě moc nepřekvapují ta nová odhalení podvodů, či jen chytračení mnohých bohatých lidí, kteří touží být stále  bohatší a bohatší, až to na  mne  často  působí jako duševní úchylka…

Shodou okolností jsem se několik let pohyboval mezi lidmi  z kterých jsou dnes miliardáři, takže mohu potvrdit, že cesty k bohatství jsou všelijaké. Mohou to být  výjimečné  schopnosti, stejně tak jako bezohlednost  -  hnusný charakter…

Jen aby nedošlo k omylu – opravdu nechci tvrdit, že naopak  - všichni chudší lidé jsou neschopní, nebo  snad všichni   mají skvělý charakter…

Prachy mám samozřejmě  taky rád, dobře vím, jak pěkně bych si užil nějaký ten milionek navíc, ale je mi také jasný, že  by to míru mé spokojenosti  zvýšilo jen v prvním momentu a ten život na vyšší noze by mi brzy zase  zevšedněl.

Vůbec si totiž  nemyslím, že majetní lide  jsou nějak významně  šťastnější nežli ti chudí, přestože si mohou o tolik víc dovolit…

Co se spokojenosti týká, asi vůbec nejdůležitější je umění  se  ze  života radovat a je úplně jedno, zda se někdo raduje z pohledu na svůj bankovní  účet, nebo tím, že mu něco pěkného vyrostlo na zahrádce, že už zase přiletěly vlašťovky, případně  když  chvíli sleduje   roztomilé  dětičky…

Doufám, že to nepůsobí příliš chtěně, ale jsem skutečně  přesvědčený, že úplně nejšťastnější  lidé jsou ti, kteří mají  upřímné, vnitřní potěšení z toho, když dělají radost jiným…

To jsou patrně vůbec ti největší boháči na světě…