Pozor - starý známý ruský medvěd!

To včerejší, téměř  veselé   šprýmování ruského ministra zahraničí Lavrova o  tom,  kam vlastně  zeměpisně patří  Česká republika a Polsko,  mi  okamžitě připomnělo mé dávné  dětinské  pokusy -  říkat  to, co mi leželo  na srdci,  tak  nějak nenápadně, nenásilně - jakoby  v legraci.

Nelze se proto  ani  divit, že to laškovné  tvrzení ruského ministra zahraničí - že Česká republika a Polsko pořád patří do východní Evropy, chápu poněkud jinak, než jenom jako  nezávazné šprýmování. A patrně  nebudu úplně sám, u koho podobné legrácky ruských představitelů  vyvolávají nepříjemné vzpomínky -  husí kůži...

Ostatně, o tom, že nás současné Rusko pořád  ještě sentimentálně  počítá do své rozvětvené  rodiny, existují   četné  další indicie. Zřejmě je tedy  nejvyšší čas, udělat si v těch zeměpisných a rodinných vztazích, jednou provždy jasno - dokud je čas. Komunisti, ani Paroubek to za nás, po těch dalších volbách, jistojistě neudělají...

Jinak by mohlo, a to  nejenom u nás a našich sousedů,  nebezpečně vzrůstat  přesvědčení, že tohle nové Rusko je, přes všechny ty ušlechtilé proklamace, pořád jenom takový překabátěný  Sovětský svaz, neblaze proslulý svými  imperiálními  choutkami!