Povedená stávčička...

Ten středeční, popolední jásot nejvyšších odborářů nad povedenou stávkou mi přišel poněkud zoufalý. Opravdu  mě překvapil  a to si o těch lidech zvláštního ražení nedělám pražádné iluze…

Jednak, pokud tedy nejste úplně zvrácený, když někomu podrážíte nohy, pokoušíte se mu sypat písek do motoru, ten pocit z dobře vykonané práce, obvykle přece jenom nebývá tak intenzivní, jako když postavíte dům, zasadíte strom….

A taky, jakápak hrdost. Asi nikdo rozumný i člověk s minimem životních zkušeností nezapochybuje, že je mnohem, ale mnohem snazší lidi přemluvit, aby nedělali, než, aby pořádně mákli, takže jakápak vlastně sláva?!

Potom jsem si také říkal, zda mají tihle odborářští bossové v pořádku některé životně důležité smysly. Například zrak, je musel tentokrát fatálně zradit, jinak by přece nemohli přehlédnout tu tristní, směšně nízkou účast na těch svých dlouho připravovaných demonstracích…

Ještě horším, alternativním vysvětlením je, že tihle lidé jenom tak v těch médiích  pábili, docela obyčejně podváděli, pokoušeli se ohromit - či spíše zastřít ten zřejmý debakl zmanipulovanými čísly.

Nechci z pana Zavadila a spol. dělal nějaká monstra, za každou cenu jim nasazovat psí hlavu. O tom co jsou zač přesvědčují nejlépe svou “prací” .

Možná jste si také všimli, že tenhle odborářský  předseda, permanentně si stěžující na zpupnost, aroganci  vládních činitelů, jejich nezájem o diskusi, odmítl účast v televizních Událostech, komentářích s tím, že pro něj nějaký ministr Drábek není žádnej partner …

Ne, těmhle českým odborářům opravdu není nutné nějak složitě přimalovávat oslí uši -  o svou pověst se spolehlivě dokáží postarat   sami…