Potrestaný Pavel Kohout

Necelou půlhodinu   před čtvrteční půlnocí, jsem, téměř po  dlouhých šesti měsících,  na obrazovce  opět zahlédl mého nejoblíbenějšího  moderátora všech dob  - Jiřího Václavka, který se tak neopakovatelně  proslavil   nezapomenutelným televizním rozhovorem s Barborou Tachecí. Doma  mu říkáme mladej Drtina, tedy jaksi  zase podle naší  nejoblíbenější televizní moderátorky.

Musím připustit, že  jsem  tak fascinovaně  sledoval  ta důvěrně  mi známá gesta mladého  Drtiny, která  mám v sobě  přímo zažrané   po tom  tolikrát  opakovaném  sledování   záznamu  z You Tube, že mi  zřejmě mnohé řečené, z té čtvrteční  půlnoci  uniklo.

Krom těch již zmíněných gest a vzpomínek,  mě rozptylovaly také  úvahy, proč vlastně  náčelníci České televize, významné  životní jubileum  - osmdesátiny slavícího evropského dramatika  a spisovatele Pavla Kohouta, předhodili , ještě ke všemu  těsně před půlnocí, zrovna tomu „osvědčenému" Václavkovi.

Nedokážu si to vysvětlit jinak,  než,  že patrně  šlo o exemplární trest  - revanš, za  to  již mnohokrát vzpomínané, neblahé angažmá Pavla Kohouta v období padesátých let minulého století...