Poslanec Zaorálek by si také rád zabučel...

Včera se  pan Zaorálek pyšně  chlubil, že  při projevech  Václava Klause také mívá  nutkání zabučet si. Není to překvapující sdělení,  v  jeho případě  mi to přijde  přirozené. Ani by mě  neudivilo, kdyby mu z hlavy rostly také rohy...

Ostatně, nikdo není dokonalý! Jde jenom o to, aby míra té nedokonalosti nepřerostla jisté meze. I s příslušným odstupem času, se pořád  nemohu  zbavit dojmu, že to ve čtvrtek mnozí  evropští poslanci pořádně přepískli, když nedokázali, ve svém doupěti,  překousnout ani  těch několik minut  kritických  poznámek Václava Klause na fungování EU. Ani nepomohlo, že  se   český prezident, hned v úvodu, veřejně  zapřísahal, že pro Českou republiku nevidí žádnou jinou možnost, než je členství v Evropské unii.

Ty evidentně hysterické reakce některých poslanců, možná lépe, než co jiného, vlastně  přesně potvrdily vyřčená podezření  na absenci tolerance a deficit demokratického myšlení v nejvyšších orgánech EU.

Ten, kdo si v klidu přečte ten kritický, v každém případě však  slušný   Klausův  projev a porovná  ho se zmínými  reakcemi mnohých evropských poslanců, musí být poněkud překvapený, vyvedený z míry. Problémem tady zcela zjevně není Klaus, ale ta již  zmíněná absence tolerance a demokratického myšlení.

Češi, kteří mají své  zkušenosti s diktaturami, nejsou, zcela přirozeně, zrovna nadšení postupným omezováním  národní suverenity, ale jsou ochotni v zámu věci lecos překousnout. To, co se však ve čtvrtek odehrálo v Evropském parlamentu, sice nepatří k tomu nejvýznamnějšímu, co se tady doposud odehrálo, ale i tak to  nelze, v daných   souvislostech, nazvat jinak, než medvědí službou evropské integraci...