Populistická politika nutně končí rozbitým nosem

Je to docela  příznačný paradox, že právě  v čase  počátku  nového tisíciletí, tedy v letech  naší  největší konjunktury, hospodářského růstu, se nebývale  zvýšilo  zadlužení země. Už dnes, jenom na splátkách  úroků nás tato  nezodpovědnost stojí 50 miliard ročně.

Hospodaření státu sice většinu lidí  vůbec nezajímá,  ale asi každý  si zase  dovede představit, oč lépe bychom se nyní mohli mít, co všechno by se za tyhle obrovské  peníze dalo pořídit. Zmíněná lehkovážnost není pochopitelně jenom výhradně  českým patentem. Šířící se  světová finanční a hospodářská krize, je v podstatě   logickým důsledkem takové globální neodpovědnosti, lehkomyslnosti, nepoctivého optimismu.

Nepodezírejme Jiřího Paroubka, že ta  líbivá myšlenka o tom, že dluhy se vlastně ani nemusejí platit, pochází z jeho vlastního sexy  mozku, Byl to ještě před takovým rokem velice moderní světonázor, téměř ideologie...

Českým sociálním demokratům, v čele se svým inspirativním předsedou, určitě nelze upřít prim  v šíření  toho destruktivního populismu, který ve jménu nejbližšího volebního vítězství, otevřeně kašle na budoucnost země i příštích generací.  Nepochybně,  ještě mnohem  horší je však  skutečnost, že na tuhle  nečestnou hru - podbízivost,  přistupují i ostatní politické strany a postupně se tak mění  v   jakési    odborové  organizace.

Odpovědnost, schopnost vysvětlovat, obhajovat i  nepříjemné pravdy, se z politiky téměř  vytratila. Je to stará pravda -  dnešní  lidé, voliči, tentokrát však ještě  vydatně  podporování  povrchními  médií, vlastně  nechtějí nic zase tak mimořádného,  jiného, než chtěli  lidé - voliči před těmi  tisíci lety - Chléb a hry!    

Nic na světě však není zadarmo, za všechno se musí nakonec platit!  Přirozeně,  i za tu zpohodlnělost, plebejskou neschopnost vidět si dále, než na špičku vlastního nosu. Patrně tak nezbývá,  než zase  dostat  za vyučenou -  pořádně si nabít  ten náš  nepřirozeně,  zpupně,  trčící nos.