Poněkud zoufalá evropská nevěsta...

Také se Vám občas stává, že v duchu souhlasíte s komentářem, oceňujete řečníka a hned vzápětí, po reakci jiného publicisty, jiného řečníka zase přitakáváte a nadšeně oceňujete ty jejich diametrálně odlišné názory ?

Není se moc čím chlubit, svědčí to o jisté povrchnosti, nedostatečnosti , ale oč je to sympatičtější a pozitivnější, než ty mnohem rozšířenější postoje - bezduché, ponejvíce stranické papouškování, nebo absolutní nechuť vážně se zamýšlet nad názory oponentů.

Něčeho takového jsme právě svědky v té vášnivé diskusi o přijetí Lisabonské smlouvy. Do jisté míry chápu ten národní komplex z toho našeho vyčnívání, obavy z případné izolace. Ovšem i takové postoje by měly mít své limity a alespoň minimální IQ.

Ať se to komu líbí, nebo ne, evropská integrace se u nás, pro mnohé politiky a osobnosti stala neobyčejně lákavým tématem, neodolatelnou příležitostí k exhibování , k předvádění své skvělé individuality, interesantní odlišnosti, nebo zase právě naopak - k demonstraci loajality, neochvějné oddanosti, až lokajství, příležitostí k ukázce, že na oltář společné, tentokrát evropské věci, lze, je nutné obětovat i lecos významného.

Tak jako většina spoluobčanů se dostatečně neorientuji v problematice evropské integrace, disponuji jenom osobními pocity. Takže:

Opravdu mi to nepřipadá jako rafinovaná obstrukce, nebo snad provokace, či hazardní hra, když jsme nyní ratifikaci Lisabonské smlouvy přerušili a čekáme na verdikt Ústavního soudu. Nerozumím té obrovské nechuti, zvláště některých politiků, zabývat se vážně otázkou, zda snad smlouva není v rozporu se zákony České republiky. Dost dobře nechápu, jak vůbec může něco tak logického, tak příšerně pohoršovat, zvláště pak v situaci po tom irském referendu.

Ty zmiňované obavy jsou namístě, mají svou váhu a proto zcela nepochybně stojí zato zjistit pravý stav věci. Zvláště pak, když případné zjištění takového nesouladu, ani zcela a definitivně nevylučuje naše případné přistoupení k Lisabonské smlouvě, pokud má ovšem , ještě po tom jediném lidovém hlasování vůbec smysl. Tak proč tedy tolik hysterie, proč se tak vehementně vžívat do role zoufalé nevěsty, která se celá třese, že zůstane na ocet a nemůže se už dočkat toho vysněného chomoutu...