Naposledy mě to zase napadlo, když jsem v jakýchsi koupených novinách četl nemilosrdnou kritiku Babiše a spol., za razantní snížení jízdného pro studenty a důchodce…
Asi nejzábavnější na tom bylo, že se článek odvolával na prohlášení jakési politizující studentské partičky, že jde o mrhání státními prostředky…
Nejsem odborářský typ, v časech nedávné celosvětové hospodářské takřka krize , když vláda snižovala platy státním zaměstnancům a omezila valorizaci důchodů, jsem proto měl pochopení.
Naopak, mám obrovskou pifku na sociální demokraty, kteří získavali volební hlasy často nesmyslným rozhazováním ze státního rozpočtu a to i v časech, kdy na to nebylo.
Tím vůbec nejlepším příkladem bylo zrušení racionálních, víceméně symbolických zdravotnických poplatků.
Dnes, naštěstí, žijeme v době hospodářské prosperity, máme vládu, která dokáže úspěšně vybírat daně a tak si může dovolit nepřehlédnutelné zvyšování životní úrovně občanů. Samozřejmě, nic se nesmí přehánět – nelze zapomínat na Řecko, kde bezbřehému populismu podlehly dokonce i renomované pravicové partaje.
Nedávno jsem ve vlaku nechtěně odpolechl rozhovor několika studentek, které doslova jásaly – uváděly spousty příkladů, za jaký směšný peníz dnes mohou cestovat po republice.
Dodávám, že nejen po republice. Do Drážďan se dnes studenti a důchodci dostanou z Ústí nadd Labem rychlíkem už za 90 Kč, do Berlína za 250 Kč…
To je tedy opravdové terno, vládní opatření, které nesporně, významným způsobem zlepšuje životní podmínky těch nejpotřebnějších.
Člověk může mít spousty výhrad k Babišovi, k součásné vládě, může sdílet i ta podezření z populismu, ale co naplat, alespoň tedy podle mého přesvědčení, žádná z předchozích vlád toho jednorázově tolik neudělala pro studenty, důchodce.
