Tohle divadlo mě fascinovalo od samého začátku, ještě v době, kdy Cimrmani hrávali v pražské Fučíkarně pod stanem...
Spoustu let – dodnes se mi v souvislosti s tou originální zábavou pánů Smoljaka a Svěráka pořád vybavuje slovíčko geniální...
Asi proto jsem po Listopadu dost dobře nedokázal pochopit to naivní pravodoláskařství nesporně inteligentních autorů, jejichž podpisy tehdy nescházely pod žádnou peticí tak zvané umělecké fronty.
Dodnes je to pro mne záhadou. Když nic jiného, alespoň Ladislav Smoljak na sklonku života prozřel. V případě Zdeňka Svěráka je ale značně pravděpodobné, že si ty bludy sebou vezme až do hrobu.
Nesporně mnohem, mnohem důležitější je fakt, že oba pánové desítky let dokázali skvěle bavit. Slovy Paroubka – Pánové, kdo z Vás na to má!!!
To krátké ohlédnutí je krom holdu Divadlu Járy Cimrmana, ale rovněž motivováno obavou o jeho budoucnost. Nejde ani tak o to, že herecký ansábl postupně vymírá a původní samorosty prostě nelze plnohodnotně nahradit – už to dávno není ono.
V těchto bláznivých časech ale budoucnost Cimrmanů ohrožuje něco fatálnějšího. Jsem moc zvědavej, jak dlouho ještě bude možné tolerovat divadlo, bez jediného herce s tmavou pletí, divadlo, které tak okázale pohrdá ženami - herečkami!
