Politici by měli sedat vpředu, bez zlatých padáků

České odboráře opravdu nemusím. Za komunistů  drželi  korporátně  hubu a  dnes zase mají naopak   velká ramena a huby…

Když už  tedy zmiňuju minulost, taky  nepamatuju , že by se snad  tehdy  jedinkrát veřejně  ozvali třeba  dnes tolik bojovní lékaři, přestože  si tehdy  nevydělávali ani polovinu toho co třeba horníci…

Vyhrožovat, vydírat  a stávkovat se  u nás  začalo až tehdy,  co  to bylo oficiálně povoleno. Na odbory jsem kašlal tehdy i nyní. Vždy  jsem považoval   za logické -  normální,  z místa kde nejsem spokojený  odejít, nežli punktovat nějaké  vzpoury.

Nicméně, když  jsem  se  nedávno   dozvěděl,  za jak trapné  mzdy  až doposud jezdili, krom Prahy, řidiči městské dopravy, snad poprvé v životě  jsem jim neměl  to odborářské  vyhrožování  za zlé.

Z  pozice cestujícího je mi zřejmé, jak náročnou práci musejí vykonávat, kolik mají nejrůznějších vedlejších povinností, tak že jim ty lepší  platy  ze  srdce přeju.

Jistěže  nemá smysl  poměřovat  mzdy  řidičů   s tím na  co si přijdou  politici. Spravedlnost na světě nikdy neexistovala, ani existovat nebude.

Je ovšem  paradox, že  tihle zoufale   placení řidiči, pokud  mizerně řídí, nebo mají jen pech, jsou jako první na ráně   -  obvykle to  sami  hned těžce  odskáčou.

Zatímco,  i ti úplně  nejhorší politici  požívají  imunitu a další civilizační vymoženosti.  I po těch nejhorších malérech – haváriích,  obvykle   odcházejí  nezraněni, dokonce   se  zlatými padáky…