Před pár dny jsem sledoval jakousi televizní anketu, v které více než polovina dotázaných studentů -vysokoškoláků, nebyla schopna rozšifrovat, co se to tenkrát, toho 17. listopadu vlastně přihodilo…
Ano, počet vysokoškolsky vzdělaných občanů České republiky rapidně stoupá, ale troubů přesto neubývá a neubývá. Nabízí se tudíž otázka, zda by se páni rektoři, namísto toho jejich věčného politikaření, raději neměli věnovat té stále tragičtější úrovni českých vysokých škol…
Zmíněná pohádka je televizní, neboť tady jsem poprvé zahlédl ty zoufalé, zjevně psychicky otřesené studenty, kteří se rozhodli právě v čase příprav a konání ohlášené demonstrace, položit kytičku k památní desce, ale policejní ochranka jim to zrovinka v tuto dobu neumožnila…
Z této spíše úsměvné záležitosti se takřka stala zpráva dne a nepochybně i následujících týdnů…
Každému doporučuji poslechnout si ze záznamu středeční polední publicistickou část zpravodajství Radiožurnálu, kde redaktorka (Suková?) naprosto bravurním způsobem vedla jednoho ze studentských funkcionářů k těm úplně správným odpovědím…
O českých novinářích mám možná ještě o něco horší mínění, nežli Zeman, ale jedno jim upřít nemohu:
Když chtějí psa bíti, hůl si vždy dokážou obstarat!
P.S.
Téma pokažené letošní oslavy 17. listopadu bylo obsahem i středečního Interview ČT. S rozkoší jsem sledoval to úsilí snaživé redaktorky Světlany Witovwské, porostřednictvím přítomného mluvčícho Ovčáčka, na lžíci vody topit prezidenta. Zdaleka nejlepší byla pasáž, když bojovný Ovčáček na fotografii dokazoval, že mezi těmi údajnými studenty, kteří se tak vehementně dobývali k pamětní desce, byl i proslulý svlékač - tak zvaný bludný Holanďan.
Fotka, nefotka, paní redaktorku mnohem více, nežli tento působivý důkaz, zajímalo, kdo ho jako první zveřejnil.Pro tu snaživku bylo více nežli to usvědčující foto, mnohem zajímavější kádrovaní jejího autora...
