Když redaktor Českého rozhlasu začal svůj pondělní komentář tím, jak moc si váží Pavla Béma - bojovníka k pohledání, chlapa, který se jen tak nevzdává, málem jsem se zakuckal…
Už jsem se lekl, že se v Radiožurnálu snad narodil a dlouho rafinovaně skrýval nějaký příznivec ODS. Pan redaktor však jen rozverně šprýmoval…
Taky mám slabost pro bojovníky, kteří se hned tak nevzdávají. Bez ironie - držel bych poslanci, exprimátorovi Prahy všechny palce, aby slavně vyvrátil všechna ta hnusná podezření, doložená záznamy hovorů, vypovídající o tom, že byl, spolu s některými magistrátními úředníky, do značné míry jen loutkou v rukou Romana Janouška…
Jenže, k tomu se pan Bém evidentně nechystá. Namísto vyvrácení takových obvinění, převážně jen hovoří o nelegálnosti tajně pořízených nahrávek a dalších neférových, ale okrajových okolnostech téhle kauzy.
Pavel Bém, bohužel, ač měl dost času, nepřesvědčil, že se jedná jen ošklivou pomluvu a stěží se mu to už teď podaří z Tbilisi!
Pokud poslouchám, že ten úžasně bojovný Bém hodlá složit poslanecký mandát jen v případě, že mu bude prokázaná trestní odpovědnost, je mi z něj a vlastně z toho všeho, dost smutno.
Ta jeho ignorace morálních aspektů, je pro mne zklamáním. Od člověka který vyleze na Everest, na motoristické exhibici odvážně absolvuje salto smrti, bych očekával více odvahy namísto té prokázané drzosti.
Nikomu neupírám právo na vlastní názor - přesvědčení, jen podotýkám, že alespoň tedy pro mne, není Pavel Bém chlap, ale spíše jen takový kolibřík...
P.S.
Situace se během pondělka rychle vyvíjí. Bém, v průběhu jen několika málo hodin ztratil dost z té původní bojovnosti. Proboha, nekopu snad neeticky už do úplné politické mrtvoly?!
