Paroubkovi kamarádi od kolotočů...

Evidentně znechucený Václav Havel v pondělí hořce zažertoval, že Paroubek  zřejmě míní českou  diplomacii svěřit některému  ze svých kamarádů  od kolotočů.

Trochu překvapivý výrok,  vždyť  to není  zase tak dávno, co  český exprezident s Jiřím Paroubkem ještě  lehce  flirtoval. Škoda, že se pan Václav    neprobral mnohem, mnohem  dříve a ze židle ho zvedlo až poznání, že jeho osobní  přítel  Karel Schwarzenberg  teď přišel definitivně  o možnost dokončit svou diplomatickou misi...

Titulek  postřehů z českého politického dění, by zrovna tak mohl znít i filmově  - Blbý a ještě blbější. Ani s odstupem času, nedokážu, krom několika vyloženě nechutných, trapných  nápadů, vydedukovat  proč se vlastně ČSSD, zrovna  v průběhu českého předsednictví, postarala o pád vlády a poškodila tak  pověst České republiky. Samozřejmě, také jsem už slyšel, že to není poprvé v historii EU, co nějaká předsednická země prožívá vládní krizi.  Jistě, nejde o žádnou tragédií, ale, že jde o zřejmou  neodpovědnost a hloupost, to mi tedy  nikdo nevymluví...

Možná ještě kuriózněji působí, že zatímco na počátku té politické krize, Paroubek, alespoň,  s jistou dávkou provinilosti,  ochotně souhlasil, aby Topolánkova vláda v demisi mohla  dokončit to české předsednictví, pro  prezidenta Václava Klause bylo něco takového naprosto nepřijatelné a hned  začal tlačit na pilu.  Povedlo se, do Bruselu už co nevidět začnou jezdit nové neokoukané tváře. Rozum se  vzpírá pochopit takové zběsilé kvaltování, zvláště pak od člověka, kterého jsem až  doposud považoval, sice za poněkud výstředního, samolibého, ale současně i  moudrého. Ale jinak žádné strachy, pan prezident všechny ujišťuje, že v případě potřeby je připraven do toho předsednictví  sám vstoupit...

Toho budoucího - letního, překlenovacího  premiéra prakticky neznám, ale zřejmě to bude chytrý  a především pragmatický člověk. Vždyť do komunistické strany údajně vstoupil v roce 1980 a své členství ukončil hned  po Listopadu 1989. Evidentně tedy nejde o  nějakého svéhlavého  disidenta, ale, tak říkajíc - o jednoho  z nás...