Paroubek touží, aby při jeho odchodu z politiky Češi plakali...

Když čtu tenhle autentický výrok Jiřího Paroubka, jenom tiše žasnu nad tou titánskou  ctižádostí.

Nutno připustit, že  to tedy  není žádný troškař a laťku své politické kariéry si  předseda ČSSD  stanovil opravdu  hodně vysoko  - když zatoužil,  aby vesměs cyničtí  Češi po jeho odchodu  z politiky plakali. Je to až natolik    dojemné,  že se  mi ani  příliš nechce poťouchle  připomínat, že    lidé také často  pláči štěstím...

Za mého života  jsem něco takového už jednou  zažil na vlastní kůži. Tím šťastným politikem  byl  Václav Klaus , kterého  po  Sarajevském atentátu  před sídlo  ODS,  kolem půlnoci, přišlo  podpořit tisíce lidí.

Osobně si myslím, že Jiří Paroubek absolutně postrádá takové charisma, ale na  druhé straně,  zase může docela dost lidí udělat nešťastnými - měkké povahy i rozplakat. Silně však  pochybuji, že by se tak mohlo stát v souvislosti s jeho případným  odchodem z politické scény!

Myslím, že mnozí z nás   Jiřího Paroubka v minulosti  příliš  démonizovali. Dnes se ukazuje, že ČSSD má ve svých řadách ještě mnohem větší kabrňáky, než je pan předseda, který si bude muset zřejmě  dávat pořád větší   pozor, aby ho už brzy nepřerostli talenti typu Ratha a Drymla.

Ale i tak, pokud by se Jiří Paroubek v nejbližší době rozhodl odejít z politky, určitě bych se tedy  nerozplakal, ale na modlení, to bych skutečně  dal...