„Pane Tomáši Halíku, děkuji, že jste“… : - )

Tenhle  chvalozpěv  zveřejněný  na  včerejším blogu iDnes začíná impozantně:“ Děkuji, že jste právě takový, jaký jste. Že budíte odpor ve své vlatní církvi, tomu se nedivím. Ale u nekřesťanů? To je úspěch."

Moc  zajímavé téma zvláště pak v čase, kdy byl Tomáš  Halík zase   ozdoben významnou zahraniční cenou, tentokrát   v Německu,  zatímco   doma si v souvislosti  s netolerantními, nenávistnými   výroky na konto zesnulého  Karla Gotta, znovu vysloužil, či spíše  potvrdil pověst satanáše  v kněžském rouše.

To jsou ale paradoxy, pane Vaněk!

I tak  jsem  tenhle blog s nesporně  atraktivním tématem  ani  nedočetl. Vzpříčil jsem hned u té větičky v perexu, obdivující, že  Halík budí odpor nejenom ve vlastní církvi, ale i u nekřesťanů, což  zaujatý  autor prodává jako úspěch. Vyložená pitomost!

Petře  Šimíku, ty  sympatie k panu Halíkovi jsou vaší ryze  osobní věcí, ale přesto , neměl  byste  možná  ignorovat doporučení původně věnované fotbalovým fanouškům: Fandi, ale zůstaň člověkem?!

Ten vámi tolik  obdivovaný, oslavovaný  Tomáš  Halík, by  totiž  nebudil  takový intenzivní  odpor u většiny  nekřesťanů, - společnosti,  pokud by se nepouštěl  do nekřesťanských témat, pokud by tak sebestředně, často až hystericky, zlostně  nepolitikařil, nedráždil  veřejnost!

 Je od vás   dost  odvážné  považovat  zrovna tohle   za úspěch!  : -  )