Pane Svěráku, neblbněte...

Orel much nelapá, vzkazoval  jsem  nedávno na blogu   tomu vždy  tak  lidsky a  dobromyslně   působícímu Zdeňku Svěrákovi poté, co tak trapně začal vyhrožoval soudy kvůli  zprivatizovanému metelesku blesku… 

Jako na potvoru, včera jsem na stejné téma četl  podobnou poznámku, se stejným závěrem  -  pod povědomým titulkem Orel much nelapá! Hned mě napadlo, že bych toho autora – opisovače, jen tak z legrace, také  mohl  hned, při dobré paměti,  žalovat, za porušení autorských práv…

Byla by to docela sranda, neboť vzápětí by se zase mohl ozvat   pan Ševeček, jenž  svou  výtku na mou adresu, v souvislosti s úplně  jiným textem, zcela prokazatelně začal slovy  -  Orel much nelapá..., které jsem (kajícně doznávám)  obratem použil v tom mém psaní týkající se Svěráka.

Při vší úctě k panu Ševečkovi, mám  důvodné podezření, že ani on tu pravdu o orlovi, co much nelapá, taky úplně  sám nevymyslel…

Mohla  by z toho být docela zábavná, nekonečná  soudní taškařice.

Kdysi milý pane Svěráku – metelesku blesku, raději si s těmi soudy moc nezačínejte!  Není vůbec vyloučeno, že byste  nakonec ještě  musel nějaké té moravské babce a dalším lidem, kteří to metelesku blesku údajně používali ještě před Marečkem,   taky, dodatečně  vyplatit odškodné…

P.S.

Už desítky let nosím v hlavě fragmenty z poučné  písničky Jiřího Suchého Škrhola:

Rád bych radil, nijak vás však  nenutím,

malé věci řešte ruky mávnutím.

Nedopadnete tak jako Škrhola –

nebudou vás považovat za vola…