Pane, pučil byste nám desetikorunu?!

Na lesní cestě, kde tak jednou za uherskej  rok potkám pejskaře, případně zdatného cyklistu, si to proti mně vykračovali dva přibližně sedmiletí osmahlejší kluci.

Když jsme se míjeli, pěkně pozdravili. Než jsem to překvapení stačil strávit - pokračovali v komunikaci - prý jestli bych jim snad nemohl půjčit desetikorunu?

Nebudu se dlouho patlat s  vysvětlováním, proč (téměř) zásadně nepůjčuju. Trochu mě mrzelo, že jsem takovej škrt, ta pětka by mě nezabila, ale zásady jsou zásady a tak jsem těm klukům odpověděl to, co obvykle při takových příležitostech v Praze říkávám nejrůznějším vagabundům - tu požadovanou pětku, dvacku sice mám, ale nikoliv zrovna na takové rozdávání...

Kluci to vzali sportovně. Pokračovali dál bez nějakých komentářů, nadávek, ani žádnej šutr dodatečně nepřilétl.

Cestou jsem si potom říkal, že jsem mohl s nimi zábavně diskutovat o podmínkách té případné finanční transakce, o výšce úroků a tak…

Inu, vtipný člověk! Kupodivu, posléze se dostavila ještě jedna myšlenka. Totiž, zda by mi ty zásady a vtip vydržely, pokud by mne, na tomhle opuštěném místě, požádali o půjčku tihle kluci tak o deset let starší…

Sice mívám občas sklony k mučednictví, ale úplně jistý si stejně nejsem!