Pane Chudíku - vraťte toho Českého lva!

Trvalo to sice věčnost - celých osmnáct let, než režisér Vachler, konečně objevil tu správnou proporci mezi zábavou a důstojným ceremoniálem vyhlašování filmových cen - Českých lvů...

Sláva, ten sobotní slavnostní večer nebyl, tak jako v minulých letech zase jen Doblba - plný samoúčelných, snobských exhibic, trapností, také díky tomu povedenému moderování Jana Budaře.

Kdybych před několika málo dny neviděl, s notným zpožděním, televizní dokument Uvnitř vnitra věnovaný Kamilu Pixovi - za normalizace pověstnému řediteli Krátkého filmu, v padesátých letech zase pověstně krutém zakladateli Státní bezpečnosti, zřejmě bych o těch Českých lvech letos ani nepípnul.

Ten otřesný dokument měl premiéru už někdy v roce 2008, takže ani není důvod k výtkám, že se neobjevil v letošních nominacích. Před těmi dvěma lety ho však zřejmě museli vidět i tvůrci filmu Kawasakiho růže. Asi vůbec největší dojem na mne tehdy udělal Ladislav Chudík v roli dožívajícího, spokojeného estébáka, který se zvrhlým potěšením, téměř s rozkoší přednášel o svých vyšetřovatelských metodách. Přišlo mi to jako vrcholný herecký výkon a nebyl jsem sám - Ladislav Chudík za tuhle vedlejší roli vyfasoval Českého lva.

Ten malér spočívá v tom, že evidentně nešlo o nějakou mimořádnou, originální, uměleckou kreaci - teď jsem si už téměř jistý, že je to vlastně nejenom verbální, ale i přesná mimická kopie té zrůdné zpovědi vyšetřovatele Pixy - tedy naprostej plagiát!

Nenapadá mě tak už nic jiného, než, že pan Chudík by měl toho Lva buď neprodleně vrátit, nebo se o něj alespoň poctivě podělit se zmíněným vysloužilým  vnitrákem Kamilem Pixou!