Možná je ještě příliš brzy, nebo snad už příliš pozdě, na ty hodně osobní, nelítostné vzpomínky…
Svého času mě Ladislav Smoljak zklamal až do té míry, že jsem si zapověděl i ta oblíbená představení Divadla Járy Cimrmana. Návštěvnost divadla to nikterak neovlivnilo - potrestal jsem tím spíše sebe, ale jak už to někdy v tom milostném vztahu bývá, cítil jsem tehdy potřebu nějakého toho velkého gesta.
Je ovšem fakt, že pořádně zklamat vás může jen ten, koho jste si moc vážili, kdo pro vás něco důležitého znamenal. Jsem přespříliš vybíravý, nedůvěřivý - pokud do toho nepočítám slečny - nebýval jsem v životě zklamáván zase příliš často. Ladislav Smoljak se tak vlastně ocitl ve skvělé společnosti například prezidentů Havla a Klause.
Pány Svěráka a Smoljaka jsem obdivoval desítky let. Nejenže mě celou tu dobu skvěle bavili, ale snad až někdy do poloviny devadesátých let bych mohl klidně podepsat každý jejich výrok, slovíčko - bylo to naprosté - ideální souznění.
Pak se ovšem cosi zlomilo. Nenárokuji si monopol na pravdu - interpretaci té doby a událostí, ale přišlo mi, že ty mé idoly začaly poněkud nešťastně politikařit. Ladislav Smoljak byl v tomto směru viditelně aktivnější, jeho podpis toho času nechyběl snad pod žádnou peticí, výkřikem té tehdy tolik aktivní - tak zvané kulturní fronty - alias mediálně propagovaného a zneužívaného spolku, s prominutím, užitečných idiotů.
Pokud si vzpomínám, snad ještě o cosi aktivnější v tomto směru, než Ladislav Smoljak, byla už jen ta dobrá, ale poněkud šílená herečka - Eva Holubová a to už bylo tedy co říci!
Mám takový, zase jen ryze osobní pocit, že v posledních dvou - tří letech se Ladislav Smoljak v té politice zase srovnal, znovu začal být akceptovatelný, ale ta pachuť z toho nepříliš povedeného angažmá, přece jenom zůstává…
Potom je tu ovšem scénárista, režisér, herec - Ladislav Smoljak, který mne za ty desítky let, naopak ani jedenkrát nezarmoutil. Vždy se všechno úplně stoprocentně nepovede, ale ať vzpomínám, jak vzpomínám - nenapadá mne jediný jeho film, hra, či jen kabaretní výstup, při kterém bych se nepobavil - což mi, bez přehánění, přijde jako nevídaný zázrak!
Jsem přesvědčený, že moc takových lidí - skutečných umělců, na celém světě není a ani nebylo!
Inspirováno nedělním shlédnutím filmu Ladislava Smoljaka - Nejistá sezóna, při kterém jsem se, přibližně už po dvacáté, znovu tak báječně bavil... .
