Omlouvám se...

O víkendu jsem úplnou náhodou narazil na  internetový časopis, který bez předběžné dohody, natož pak honoráře, dlouhodobě přebíral některé mé glosy…

S redakcí  jsme si už všechno vyříkali, je to  odbytá záležitost, ale musím přiznat, že mě dost překvapila ta zdejší i několikatisícová návštěvnost jednotlivých článků - tedy alespoň podle počítadla!

Těch mých glos jsem tam jen za letošní rok napočítal možná deset a v  diskusi to  vřelo. S tím časovým odstupem jsem si tedy až nyní pročítal pohrdání nad některými gramatickými prohřešky a přirozeně i nejrůznější ideové odsudky…

Hemžilo se to tu i vzkazy, které bych snad, pro zjednodušení, mohl shrnou do jediné věty - Dědku, táhni už konečně do p.dele!

Jak už to ke stáří patří, občas bývám lítostivý. Přišlo mi těch diskutérů docela líto. Takovou dobu mi tady otvírali svá srdce, posílali vzkazy a já o tom nic nevěděl, ke mně se to vůbec nedostalo - nemohl jsem si vzít poučení, případně se zastydět!

Moc se proto všem těm sprosťákům, alespoň dodatečně omlouvám, ale opravdu to nebyla má vina, že ty své pšouky takovou dobu posílali jen tak do větru, že ani pořádně nezasmrděly…