Olejár a další nápadití tlučhubové

Jakoby už tak  nestačili politici, někteří ambiciózní spoluobčané se  cpou na výsluní ještě  rafinovaněji  -  zakládají nejrůznější paralelní struktury - jakási pofidérní sdružení, svazy, unie -  spotřebitelů, cestujících, pacientů, atd. a  drze hovoří naším jménem...

Vesměs se rekrutují z řad těch, kteří neuspěli  profesně, či  v regulérní politické soutěži. Jde nesporně o lidi houževnaté, kteří jen tak neházejí flintu do žita. Úplně jisté je jen jedno - nikdo  je k ničemu nezmocnil, nezvolil, ale oni se přesto stále častěji objevují v médiích a  oprskle žvaní a žvaní jménem nás všech…

Jako většina špatností se to prokazatelně vyplácí. Alespoň tak soudím z příkladu jakéhosi Luboše Olejára. Když jsem ho před takovými deseti lety poprvé zahlédl na obrazovce hovořit jménem  pacientů, byl mi tenhle zjevně zanedbaný člověk, snadno zaměnitelný s bezdomovcem, k smíchu…

Časy se však mění. Nyní se už bez nějj neobejde žádná pořádná televizní diskuse, či dozorčí rada. Z toho původně snad tramvajáckého odboráře se stal lékařský expert,  vyloženej švihák s honosným titulem prezidenta - pod palcem má dokonce hned několik víceprezidentů, včetně senátorky Gajdůškové. Radí se s ním Rath i ten skvělý ministr Heger…

Kdo by to byl řekl, že se z toho drzého žvanění za nás - pacienty, spotřebitele, cestující,atd.,atd., časem stane až tak lukrativní záležitost!