Okamura, Kraus a Beethoven

Musím se s uzarděním  přiznat, že se  na Jana Krause  dívám jen občas  -  ze záznamu, ale  to není všechno  -  k dalším mým těžkým  hříchům  taky  patří, že  jsem se pořád ještě nedokázal zamilovat do Tomia Okamury...

Tenhle pátek k tomu byla docela pěkná přležitost. Tomio Okamura byl totiž prvním hostem pořadu Uvolněte se, prosím - nastoupil hned po tom úvodním, obligátním Krausově PŠM  - politickém  školení mužstva...

Okamura se dostavil, jak se tady sluší a patří  s flaškou a ještě s  nějakým dalším  dárečkem a tak ten úvod byl, tudíž   oboustranně takový vstřícný - mírně zkorumpovaný. Pánové si vzájemně skládali komplimenty, uznale se plácali  po zádech.

Možná bych ty nekončící  servilnosti ještě nějaký čas vydržel, ale potom Tomio vyrukoval s návrhem, že čestní  a otevření lidé typu  Jana  Krause,  kteří dokážou  tak  odvážně sdělovat své kritické  názory, by měli  naplno vstoupit do české politiky, ovlivňovat ji ...

Velice zábavné!   Tomio sice vypadá jako Japonec, ale žije v ČR už dost dlouho na to, aby si měl příležitost všimnout,  že Honza Kraus už přece  celé roky politkaří.  Tím to  ale neskončilo! Jan Kraus se přece jenom nad tím podnětným  nápadem vážně  zamyslel  a potom se Okamury zeptal zda ví, kdo to byl Beethoven a zda si snad  myslí, že by  se  takovej  umělec  cpal do   politiky! Kde se jenom  v tom Krausovi  ta moudrost a skromnost bere?!

Říká se -  v nejlepším přestat, takže už  opravdu nevím jak  si tihle úžasně sebevědomí,  přátelsky naladění   panové mezi sebou dál vrkali. Po tom Beethovenovi jsem to už raději vypnul -  nechtěl jsem si zkazit  dojem!