Když jsem v pátek zahlédl titulek Lidovek o pohnutých osudech Jana Masaryka, předpokládal jsem, že půjde zase jen o další mlácení prázdné slámy ohledně - nikdy nekončících sporů ohledně smrti bývalého ministra zahraničí, syna TGM…
Dodatečně se za to autorovi P. Zídkovi omlouvám.
O komunistech jsem si nikdy nemyslel nic dobrého, ale co se smrti Jana Masaryka týká, i když to není vůbec jednoduché, vždy jsem se přikláněl k sebevraždě...
Patrně spousty lidí naštvu, ale už kdysi jsem mnohé četl o jeho psychické labilitě a také - komunisti sice bez milosti zlikvidovali spousty lidí, jenže, proč by měli zamordovat zrovna Jana Masaryka, který jim, po druhé světové válce a především po Únoru 48,bohužel, šel na ruku, do značné míry legalizoval ten jejich únorový státní převrat?
Řekl bych, že ta patrně sebevražda byla logickým vyústěním, že si populární Jan Masaryk nakonec uvědomil své fatální selhání a reagoval tímhle čestný způsobem.
Mnohem zajímavější jsou ale pro mne, nikoliv úplně neznámé informace, že Jan Masaryk byl protekčním dítětem, že člověk s jeho minulostí a předpoklady, navzdory legendárnímu tatínkovi, by ve vyspělejší společnosti, nikdy nemohl udělat takovou kariéru…!
…V Craneově továrně pracoval Jan Masaryk skoro šest let na různých dělnických a drobných úřednických postech. Nebýt toho, že nad ním držel ochrannou ruku majitel, po několika měsících by byl jistě vyhozen. Závěrečný posudek firmy vyznívá drtivě: „Po dobu svého zaměstnání u této společnosti byl přemisťován z jednoho oddělení do druhého, nikde nebyl užitečný a každý se ho rád zbavil…
Na podzim 1912 již míra excentričnosti jeho chování zřejmě přesáhla všechny meze, a tak byl se souhlasem příbuzných umístěn do Zvláštní školy pro slabomyslná děvčata a chlapce…“
„Jan Masaryk neměl naprosto žádný smysl pro úřední nebo jakoukoliv jinou systematickou práci, vystupoval vždy jako solitér a periodicky upadal do depresí či melancholií, což mu znemožňovalo pracovat. Vést úřad za něj proto vždy museli jiní.
K 1. březnu 1919 byl Masaryk jmenován ministerským tajemníkem. „
To je jen taková ochutnávka - Petr Zídek je ve svém článku mnohem podrobnější - důkladnější, kritičtější. Tohle jeho nahlédnutí do nedávné minulosti nepochybně vzbudí množství negativních, rozčílených reakcí, ale rozhodně stojí za pozornost, přestože to není vůbec příjemné čtení....
P.S.
Doufám, že je to výhradně jen mou nešikovností, ale když jsem si včera odpoledne chtěl tenhe Zídkův působivý článek ještě jednou přečíst, už jsem ho na Lidovkách.cz nenaklikal...
