Už jsem zapomněl jméno autora, který docela logicky vysvětluje, proč je svět plnej lumpů, zlých, závistivých lidí….
„ Když člověk pozorně pročítá nejrůznější parte, po čase zjistí, že umírají výhradně jen dobří, spravedliví, čestní lidé – šmejdi jsou zřejmě nesmrtelní – a tak jich na světě stále přibývá…“
U povětšinou dojímavých článků věnovaných úmrtí paní Fischerové, kdesi jsem zaznamenal i výraz svatá žena, existuje rozpor nejenom v křestním jménu – Táňa, Taťana, ale především v nepřehlédnutelném rozdilu mezi uctivostí autorů a často velice nepřátelskými reakcemi, vyzněním následných diskuzí, včetně výsměšných poznámek.
Někteří diskutéři totiž suverénně zařadili T. Fischerovou mezi skupinu sprostých umělců a politiků - výtečníků, už léta „upozorňujících“ na zdravotní stav smrtelně nemocného prezidenta Zemana, veřejně kalkulujících, toužebně očekávajících jeho smrt.
Nevím, s političkou – aktivistkou T. Fischerovou jsem nikdy nesouzněl, byl jsem rád, že v senátních a později v prezidentských volbách pohořela. Nehltal jsem její výroky ani texty, že takže v tomto ohledu bych svědčit nemohl.
Dodatečně jsem zaznamenal jen jeden takový výrok „zdravé kandidátky“ ve volební kampani, na konto Miloše Zemana:
„Je zřejmé, že je to nemocný muž, u kterého nemoc bude postupovat, takže se můžeme nadít prezidenta, který bude mít zdravotní problémy …“
Kdo s čím zachází, tím také schází!
Je ale také úplně možné, že to paní Fischerová teď jen odskála, za své mnohem sprostší, agresivnější kolegy z umělecké a politické branže.
V každém případě však tyhle hrátky, kakulace se smrtí žijících lidí - politických představitelů, mi přijdou naprosto hnusácké!
