ODS - Opustíš - li mne nezahynu, ...?!

Česká televize se  tuto sobotu a neděli chystá   přenášet jednání Kongresu ODS. Při známé objektivitě, až zarputilosti redaktorů  zpravodajství a publicistiky ČT,  je se  rozhodně na co  těšit...

Moravec, Železný, Drtinová sice dokáží  hotové  zázraky, ovšem ten  veřejný pranýř, případně i  poprava se  ani tak nemůže obejít bez samotných  delegátů Kongresu. Předpokládám, že většina z nich  si je  toho  vědoma a nezamotá té obligátní třetině  českých voličů zase  zbytečně hlavu.
ˇPohlížejíc na to nadcházející rojení, z veliké  dálky, řekl, bych, že momentálně  -  v  době nekončících   rozbrojů, bolestně  chybějících  osobností a fatálního nedostatku   čerstvých  idejí, není pro jakoukoliv  relevantní politickou stranu, natož pak pro ODS, žádné štěstí poutat na sebe pozornost evidentně  naštvané veřejnosti.
Pozdě však bycha honit!  Když už tedy nic jiného, minimálně z vlastních  zkušeností, by si o tomto víkendu  mohli delegáti alespoň  znovu připomenout  to  známé, dramatické   Dykovo : Opustíš -li mne, nezahynu, opustíš - li mne zahyneš! Tuhle  historickou zkušenost  jim  mohou   potvrdit  celé davy   bývalých stranických  kolegů  - z  Unie svobody, nepočetného  týmu poslanců  kolem  V. Tlustého, či té nejnovější  partičky nazývající  se svobodní. Ti všichni, kteří v nedávné minulosti tak razantně, přetékajíc ambicemi a sebevědomím  práskli dveřmi  -  dnes sdílejí tentýž  osud -  Ani pes po nich neštěkne! Takže snad  velký pozor na zbytečně silná slova a prázdná gesta. Výhrady k předsedovi Topolánkovi  nejsou bezpředmětné - pouze  vycucané z prstu, ale podstata   současné stranické krize v tom rozhodně nespočívá... 

Před dvaceti lety,  na Albertově  nejlépe vyjadřoval  tehdejší atmosféru  transparent - Kdo, když ne my - Kdy, když ne dnes?! Vůbec si však nemyslím, že  tento vznešený slogan je aplikovatelný pro nadcházející Kongres - s největší pravděpodobností bychom se v této sestavě dočkali jen jakési revoluční parodie!  

ODS se už dlouho nalézá ve vážných  potížích, které byly zjevné  dokonce  ještě  v časech  šéfování Václava Klause. Pokud nechce  skončit definitivně kdesi ve slepé uličce, (už opravdu  nelze žít jen z minulosti, těšit se z toho, že jiné politické strany na tom nejsou lépe) bude si   v průběhu takových dvou let, nutně muset  projít  nemilosrdnou  vnitřní revolucí - povstáním. Nelze přece pořád jen  spoléhat,  že  občanské demokraty bude až na věky držet nad vodou  ten přirozený  odpor  slušnějších a inteligentnějších občanů ke komunistům,  Paroubkovi, atd.!