Odcházení Václava Havla... a taky Českých lvů

Kdysi jsem duchovnímu otci Českých lvů Petru Vachlerovi vyčítal, že to slavnostní vyhlašování cen českého filmu pojímá jako happening - intelektuální, či spíše snobskou šaškárnu a nikoliv jako regulérní slavnost filmu…

Za tu dobu se dost změnilo. V té minerálkové - televizí  přenášené  slavnosti českého filmu postupně ubývalo  těch povětšinou samoúčelných kašpařin - předávání filmových cen nabralo konečně tu požadovanou podobu slavnosti. A tak mi tedy teď  nezbývá, než se panu Vachlerovi dodatečně omluvit. Čas mu dal zapravdu! Musím připustit, že vyhlašování Českých lvů  opravdu mnohem lépe seděl  ten původní  formát frašky…

Z těch cca 23 ročně natočených českých filmů - z nichž tak třetina stojí za řeč - vyhlašovat nominaci šedesáti filmů na dvanáct filmových cen, je, už samo o sobě,  dokonalá  fraška!

A to i bez toho filmového Odcházení Václava Havla, které v letošním předkole získalo maximální  počet možných nominací, přestože třeba  v jedenácti kategoriích Ceny filmové kritiky se zmíněné, i diváky zatracené dílko, nevyskytlo ani jedenkrát!

Není nejmenších pochyb, že ten letošní ročník Českého lva chtěl - chce , tak nějak uctít památku Václava Havla. Řekl bych, že jde ale o takový vyloženě  kontraproduktivní, až komický pokus. To už byl možná lepší dokonce i ten Kocábův pomatený nápad - házet opotřebené smuteční věnce do Labe...

Mám takový soukromý pocit, že s tím Odcházením Václava Havla, také - ruku v ruce - odešla i vážnost českých filmových akademiků a Českých lvů…