Hned několik blogerů si po přečtení těch středečních upocených komentářů Jiřího Paroubka, věnovaných jeho odchodu z funkce, sype hlavu popelem, neb v minulých dnech oslavovali tu jeho původně gentlemanskou rezignaci…
Musím připustit, že mi ta logická, klidná, neteatrální povolební reakce pana předsedy také docela mile překvapila.
Jistý problém spočívá jen v tom, že nevěřím v převtělování, nevěřím ani, že by někteří lidé, během pouhého jednoho dne, dokázali tak zásadně změnit svůj styl chování - vystupování.
Kdyby se ovšem pan Paroubek, už tak trapně nevracel k té své rezignaci a opravdu - recesisticky odcestoval do Řecka, případně na Kubu - jak oznamovaly některé novinové titulky - fakt by mě dostal, poprvé v životě bych ho zmínil s uznáním.
Bohužel, se však v těch negativních záležitostech příliš často nepletu.
Netrvalo dlouho a Jiří Paroubek si, podle očekávání, začal vyřizovat i vnitrostranické účty se svými doposud nenápadnými kritiky, z toho nepovedeného volebního “vítězství” začíná obviňovat kde koho - od spolustraníků, přes novináře, až po ty pitomé voliče, kteří se tak hloupě nechali napálit...
To je ovšem zřejmě jen pouhý začátek, s největší pravděpodobností, se už v příštích dnech dočkáme dalších pokračování - pikantních výlevů.
Čekat něco jiného, by se blížilo těm básnickým spekulacím známého textaře Vodňanského (nebo snad Pavla Šruta), cosi ve stylu té milé písničky: Kdyby prase mělo křídla…
