Obamu nebrat!

V koutku duše se  trochu stydím za ten skepticismus. Zatímco, někteří pozitivně naladění spoluobčané věnovali tolik úsilí, aby si mohli Obamu například  vlastnoručně pohladit, ve mně nový americký prezident taková milá  puzení nevyvolává....

Velikonoce jsou jedinečným  časem pro velká poselství světu. Nevím proč si tedy Barack Obama  s tou,  tak   dlouho avizovanou  pražskou  výzvou, ještě pár dní nepočkal - neboť tenhle projev lze opravdu  chápat jako naprosto zásadní   -  faktické poselství o konci hegemonie USA...

V minulém století se ta éra  nazývala všelijak,  povětšinou  nelichotivě. USA byly pasovány  do role světového četníka a není ani nutné příliš zdůrazňovat, že to   bylo povětšinou  chápáno   pejorativně - jakoby se  snad svět dokázal obejít bez četníka!

Vůbec si to nemyslím i když bych se moc rád mýlil! K USA jsem celý život vzhlížel jako k obrovské naději, přes všechny peripetie, jako k zemi, která sice není dokonalá,  všemocná, ale jako jediná  má přece jenom  schopnost - vůli  pomáhat  jiným a v kritických dobách dokáže pozitivně ovlivnit běh světa. Ten pražský projev amerického prezidenta, přes tu působivou, konkrétní záruku České republice, nepovažuji  proto, ani málo, za povzbuzující.  

Nechápu to téměř všeobecné nadšení z Baracka Obamy, nerozumím té euforii tolika chytrých a vzdělaných lidí. S kritikou Obamy to však zase není nutné  přehánět. On přece  nezavinil současný stav USA, ani světa. Kdyby neexistoval, museli bychom si  ho zřejmě  vymyslet! Jsem však  přesvědčený, že Obama podvádí. Nepřichází s žádnými velkolepými nápady -  návody, ale jenom říká to, co od něj většina lidí chce v této chvíli  slyšet. Nejde o nic  nového - svět chce být klamán! Obamova rétorika se  šikne při volbách, působit může  první rok - dva, než  veřejnosti dojde, že jde jen o prázdná slova.

Ten pražský projev Baracka Obamy na mne působil spíše jako kamufláž současné slabosti USA. Nevěřím, že lze čelit zlu hezkými, byťseberozumnějšími  slovy  -  ty odklady nutných  řešení jsou možná nebezpečnější, než co jiného.  Je  také docela možné, že to momentálně už ani jinak nejde - prosím  -  ale  proč dělat  z nouze ctnost?!

Mnoho lidí tímhle viděním  světa  asi nepřesvědčím, ale pořád ještě existuje šance, že to někoho trochu  pobaví, alespoň tak, jako mne tak báječně  potěšil  ten človíček s nepřekonatelným nutkáním pohladit si Obamu...