O stávce - nestávce autobusáků

Už tak nějak z principu  stávkování nesnáším  – příliš mi  splývá s vydíráním. Když jsem na jakékoliv pracovní pozici nebyl spokojený a nešlo se domluvit,  namísto kafrání, rebélií jsem  prásknul  dveřma, šel za lepším… 

Nemíním se ale prezentovat jako národní vzor a  taky uznávám, že existují  výjimky. Když jsem se na sklonku minulého roku podrobněji  seznámil s  trapným  finanční  ohodnocením řidičů místní dopravy,  s ohledem na jejich  odpovědnou a náročnou práci, jsem vnímal , že za stávajících podmínek se už dnes pracovat nedá.

Naštěstí  se  ale  vše vyřešilo bez zbytečných nepokojů, stávek. Zvítězil rozum  - řidiči si  takřka ze dne na den polepšili o několik tisíc  měsíčně, co už stojí za řeč.

Jistěže se dál diskutuje a bude diskutovat, zda je takové vylepšení dostatečné, zda to není pořád ještě málo, když třeba v sousedním Německu, za tuhle samou  práci berou…

Tohle  už  je ovšem na úplně jinou diskusi a nejenom pro  autobusáky.

Musím konstatovat, že mě většina z nich  teď potěšila, když se nepřidala k ohlášené celostátní čtvrteční stávce. Věřím  že  si tihle lidé uvědomili tu   odborářskou  trapnost  -  populisticky  předvádět  svaly  jen několik měsíců poté, co zafungovala  dohoda,  prosadila se  dobrá vůle,  došlo k významnému, zaslouženému   zvýšení platů.

Přeju, a to  nejenom   zmíněným  řidičům,   ještě lepší peníze. Ty  požadavky  nepostrádají  logiku, je třeba o tom neustále jednat, připomínat se.  Ovšem stávky,  které otravují život  spoluobčanům, dělají z nich, i v tom příkladně bohatém Německu,  rukojmí  některých profesí,  by měly být až tím úplně posledním, zoufalým  krokem.

Rozhodně nejsem fanoušek stávající  politické reprezentace, ale jak vidno, alespoň v tomhle ohledu se s ní dá rozumně vyjednávat.

P.S.

Jsem na cestách, na shledanou v neděli. Snad to můj  zdejší nejvěrnější čtenář Plavec , nějak přežije. Ale i tak, ty výčitky svědomí  jsou hrozné.....