O smrti jen dobře!

O tom, že na světě nejsme věčně, jsem se dozvěděl už jako klouček, ale došlo mi to až mnohem později. Tehdy mi to přišlo docela líto, v očích jsem měl vlhko…

Pak jsem na to nějak zapomněl, měl jsem úplně jiný starosti. Jak se říká - Ráno moudřejší večera!

Myslícího staršího člověka už ta fatální vyhlídka na smrt ani tolik neděsí, přestože k ní má o tolik blíž.

Stále častěji na sobě pozoruje únavu materiálu, chápe, že lepší už to nebude, začíná si zahrávat s myšlenkou, že to docela dobře může fungovat jako vykoupení.

Optimisté věří v restart…Pokud tedy nějaké to pokračování opravdu existuje, zcela jednoznačně bych preferoval tu křesťanskou podobu posmrtného života: Nebe - Očistec - Peklo.

Tedy, moc tomu nevěřím, ale považoval bych za báječné, kdyby, alespoň po smrti, existovala nějaká ta spravedlnost. Dobří lidé by si užívali - lumpové trpěli! Jak pořád opakuje ten lampasák v Černých baronech - Tak je to správné, tak to má být!

Člověk není dokonalý, ale přesto by se asi měl pokoušet žít tak, aby se v ten den zúčtování nemusel příliš stydět, či obávat. I kdyby po smrti neexistovalo vůbec nic, stejně jsem přesvědčenej, že umírat, pokud možno, s čistým svědomím stojí zato - je to mnohem snazší…

Popravdě, pekla bych se obával, (i toho nenápadného Sártrova) ale děsí mě i některé ty exotičtější představy - vize Ráje. Tak například - umírat s vyhlídkou, že na mne v nebi čeká něco přes dvacet nadržených panen, to tedy musí být děsný…