O plivancích na Václava Havla

V poslední době  si někteří  skalní fandové  stěžují,  že po těch třiceti letech  není  Václav Havel dostatečně respektovaný, dokonce, že prý se teď po něm stále častěji plive…

Nevím, rozhodně to ale neplatí o oficiálních médiích, kde už dávno z Václava Havla  uplácali  ikonu, svatého chlápka, pro pamětníky k nerozeznání od Lenina. : - )

Jistěže  nelze  pominout věhlas  významného  dramatika, statečného disidenta a později prezidenta ČR ve světě, ale, co naplat, doma  přece jen o Václavu Havlovi víme  něco více, známe  ho nejenom z toho  blyštivého  exportovaného  výřezu.

Komu čest, tomu čest, ale nic  se  nemá    přehánět. Václav Havel prostě nebyl svatý!

To  hloupé,  propagandistické  tlačení  na pilu – snahy o jeho svatořečení, zcela přirozeně vyvolává protitlak,  což  už   tak nějak patří k životu.

Václav Havel byl opravdu, ale opravdu jen člověk se svými  skvělými   přednostmi, ale i snadno dokazatelnými,  nepřehlédnutelnými  kazy.

Řekl bych  - že  čím více se bude přehánět, glorifikovat, tím častěji se budou  objevovat  zmiňované  plivance.

Lidé milují  pohádky,  chápu tudíž  i ty  naprosto  nekritické  vyznavače  kultu Václava Havla, jenom jaksi  nerozumím a to vůbec, že si  třeba ten  jeho památník – mausoleum, nechávají financovat,  takřka výhradně, zrovna od tolik  provařeného  pana Bakaly, který si přízeň  VH - faktickou nedotknutelnost, kupoval ještě za jeho života..

Soudím, že je to z jejich strany přímo smrtelný, smrtonosný hřích – neodolatelná  nahrávka na tyhle plivance!