Nikdo není nedotknutelný, ani Jiří Černý

Spousty  českých politiků a novinářů  bylo  koncem týdne zklamaných, že si to herec a člen mediální rady Jandák, při dalším projednávání,  neodskákal  za   výhrůžný vzkaz  uznávanému hudebnímu publicistovi Černému…“ že mu jednu flákne…“

Už jednou jsem tady  oceňoval,  nebojácné pořady Jiřího Černého v časech nejtužší normalizace, kdy si také , pod jiným jménem, dovolil  pouštět  divákům i Karla Kryla.

Klobouk dolů, tehdy to bylo o držku  - takových odvážlivců  se nedostávalo! Komu čest, tomu čest!

A přesto v téhle aférce končící  výhrůžkou fyzického násilí jsem na straně pana Jandáka, pokud tedy  stoprocentně  platí:

"Já jsem v životě pana Černého neviděl. A tento člověk o mně napíše, že jsem kreatura a dostal ho z rozhlasu. Já ho neznám, ptal jsem se, jestli ho mám zažalovat. Ale ne, až ho potkám, tak mu ji fláknu,"

K starým pánům  takový způsob   komunikace  sice nepatří, ale zřejmě bych nejednal jinak!

Ani  z té  nejkrásnější  minulosti nelze žít navěky. Z těch pradávných dob mohu pana  Černého  jen chválit. Pokud  mu  ta  statečnost  vydržela až do dnešních dní, očekával bych, že to bude právě on, kdo se teď  omluví a  nebude  trapně  předvádět  roli mučedníka.

Je to  možná  malichernost, ale na druhé straně   také  ukázkový příklad,  jak sprostě  lze  manipulovat s fakty, s pravdou. Taková nehezká vizitka mnoha českých politiků a novinářů!